Evangelický kostel v Jeseníku je místem, které genia loci nezapře. Byl vystavěn v letech 1881-1883 a jeho nezaměnitelná silueta vyvedená v šedém kameni a jakoby skrytá ve vzrostlém stromořadí přístupném z Bezručovy i Husovy ulice rozhodně neutají majestát, stejně jako jeho minimalisticky a malbyprostě vyvedený interiér. Ač nejsou koncerty v Evangelickém kostele přímo denním chlebem, nejsou také ničím neobvyklým – pravidelně se pod jeho střechou koná kupříkladu série charitativních koncertů v adventním období. Bylo tedy zřejmé, že kdo se v páteční podvečer chystal navštívit místo právě ku příležitosti Noci kostelů, nešel naslepo.
Po krátkém přivítání od farářky Daniely Havirové vystoupil před zraky diváků jako první jesenický Komorní sbor Florian. Sbor, jenž v současnosti čitá na 10 členů, představil návštěvníkům osm skladeb převážně duchovního ražení, neznamená to však, že by jeho program nebyl pestrý. Kostelem zněly tóny autorské skladby jednoho ze členů sborů (množné číslo není překlepem) Mikoláše Dvořáčka "Kyrie Eleison", slavné prostřední části "Lacrimosa" z Mozartova Requiem či jedné z mnoha verzí chvalozpěvu "Ave Maria", (přičemž odlišná verze se objevila i v repertoáru následujících účinkujících). Program koncertu završila trojice černošských spirituálů, mezi nimiž nechyběl "God's Gonna Set This World On Fire" či "Oh Jesus", známá také v úpravě českých Spirituál Kvintet jako "Žizeň". Gospely jsem si užil snad nejvíce – vášeň, kterou do nich vložili jejich autoři, se totiž povedlo v melodiích i textech zachovat natolik, že nevyprchá, ani když ji zpivá úplně jiný sbor o století později na druhém konci světa. Komorní sbor Florian potěšil a byl vyprovázen zasouženým potleskem.
Jesenický smíšený pěvecký sbor letos slaví čtvrtstoletí od založení a koncert v Evangelickém kostele tak pro sboristy představoval mimojiné příležitost, jak se naladit na blížící se výroční koncert. Jimi představený repertoár se pohyboval v širších žánrových mantinelech – obsahoval lidové písně, šlágr Jaromíra Nohavicy "Každý si nese své břímě" v úpravě pro pěvecký sbor či fascinující skladbu soudobého norského skladatele Oly Gjeila "Northern Lights", kterou napsal po svém setkání s fenomémen polární záře. Nejsilnější momenty však přišly ke konci koncertu. Hostující flétnistka Tereza Štramová nejprve navnadila posluchače tóny písně "Spirit of the Earth", načež sbor plynule přešel do švédské lidové písně "Trilo", kterou údajně zpívaly ženy rybářů na pobřeží, když vyhlížely návrat svých mužů z otevřeného moře. Nepřeháním, když řeknu, že atmosféra tohoto bloku mi místy připomínala třeba nedávné komornější koncerty islandské divy Björk ze série Orkestral. Závěrečnou tečku pak představoval filmový duet Céline Dion a Andrey Bocelliho "Prayer" – protože čím jiným se v kostele rozloučit, než modlitbou? Jesenický smíšený pěvecký sbor se na Noci kostelů představil ve velmi dobré formě a rozhodně se vyplatí vyhlížet jeho další počiny.
Evangelický kostel byl během koncertu téměř zaplněn, což svědčí o tom, že tradice Noci kostelů prosperuje a v nejbližší době se určitě nevytratí. Věřme, že pod střechou kostela hudba brzy zazní znova.
