Festival Jeden svět, pořádaný od roku 1999 organizací Člověk v tísni (dnes ve spolupráci s řadou lokálních partnerů) poskytuje neúnavnou osvětu, jak co se problematiky lidských práv u nás i ve světě týče, tak silné, i když zdaleka nejen příjemné, zážitky. Letošní ročník startuje již 20. března a navštíví 48 měst po celé republice. Nedílnou součástí festivalu jsou také projekce pro školy a doprovodný program zahrnující řadu tématických přednášek či besed. Z desítek filmů rozmanitých témat i provenience uvidí jeseničtí diváci trojici vybraných, po skončení festivalu navíc divák obvykle dostává možnost vidět řadu uvedených filmů na platformě Promítej i ty.

Festivalový "předkrm" se v Jeseníku odehraje ve čtvrtek 21. března v hudebním sále Knihovny Vincence Priessnitze od 18 hodin. Dokumentární snímek "Venezuela : Země ztracených dětí" zavede diváka do obávaných slumů chudé jihoamerické autokracie. Nuzné podmínky i všudypřítomné násilí gangů se neblaze podepisují zejména na těch nejzranitelnějších – ženách a dětech, jejichž životní útrapy a překážky německý dokument zaznamenává.
Hlavní část programu uvidí diváci o den později na rozměrném plátně Kina Pohoda. Fakt, že násilí a msta na ženách není pouze vzdáleným fenoménem, připomene od 17 hodin dokument "Moje nová tvář" režisérky Jarmily Štukové. Sleduje příběh 25leté Martiny, které se zhrzený partner pomstil obzvláště surovým způsobem – kyselinovým útokem, jenž ji zanechal oslepenou a zohavenou. Nejen o smiřování se s krutou skutečností, ale především o ohromné vnitřní síle oběti pojednává dokument podtrhující že osvobození je především stav mysli.

Do letošního ročníku Jednoho světa byly poprvé zařazeny i fiktivní dramatické snímky. Jedním z nich je i film věhlasné polské režisérky Agnieszky Holland (V temnorě, Šarlatán, Hořící keř) zvící se "Hranice", který ovšem ze skutečných událostí přinejmenším silně čerpá. Odehrává se za vyeskalované uprchlické krize na polsko-běloruském pohraničí v letech 2021/22, kdy se řada nelegálních migrantů nechala zlákat falešnými přísliby Lukašenkova Běloruska a vidinou volné cesty do Evropy. Namísto toho je běloruští pohraničníci začali nemilosrdně nahánět k polským sousedům, kteří je stejně zostra hnali zpět. Fakt, že celé rodiny s dětmi zůstávaly v "zemi nikoho" bez jídla, vody a přístřeší za dešťů a mrazu, nezajímal přílíš nikoho – až na dobrovolníky, jenž sami riskovali perzekuci. Do jisté míry polarizující film nepříjemným způsobem ukazuje, že ani lidskost není v Evropě 21. století automatická.

Na projekci naváže beseda s novinářkou a humanitární pracovnicí Petrou Procházkovou, jež má bohaté zkušenosti z první ruky především z vojenských konfliktů na Kavkaze, ale také v Afghánistánu či Východním Timoru. O vlivu válečných útrap na civilní obyvatelstvo a povaze válek posledních třech dekád toho ví mnoho – a pokud máte o podobná témata zájem, rozhodně nevynechejte příležitost si ji poslechnout, potažmo jí položit dotaz. Téma je to aktuálně totiž podobně palčivé, jako v polovině devadesátých let minulého století. Vstupenky na jednotlivé projekce lze zakoupit v prodejním systému MKZ Jeseník po stokoruně, či všechny dohromady ve výhodném balíčku za 200 Kč.