Po úspěchu předloňské desky "Měsíc ve váze", která jméno Zapomělsem definitivně etablovala na tuzemské indie folkové scéně, byl nejeden posluchač zvědav, jakými cestičkami se bude písničkářova osobitá tvorba nadále ubírat. Když v polovině ledna vyšel spolu s oznámením nového alba první singl "Smál jsem se a hvězdy padaly", ukázalo se, že Zapomělsem nehodlá okolo žánrových škatulek našlapovat po špičkách, ale odvážně skočí klidně rovnou doprostřed kaluže. Album pojmenované "Jesnou" je výletem do světa lo-fi elektroniky, který sice nepopírá folkový základ, ale daleko více než k plameni táboráku se obrací ke světle žárovky u stropu pokoje.
Pokoje, domy, vnitrobloky – nové album vůbec působí více "městsky", než předchozí tvorba Zapomělsem. Přírodní motivy z textů zcela nemizí, ale faktem je, že když se Zapomělsem obrací k obloze tentokrát, nevidí tam jen hvězdy, ale i rakety a satelity. Deska působí jako koláž osobních mikropříběhů ze života autora, jejichž kulisou bývaly nejčastěji právě byty uprostřed městské zástavby. "Jednou už to nebude nic znamenat/jednou už si přestanem volat," glosuje s pochopením, ale nikoli odevzdaně v titulní skladbě a vzpomíná, že "Celý loňský léto bylo horko/jinak se nic nestalo". V druhém singlu "Crush" (což v angličtině slangově označuje stav momentální zamilovanosti) zase láká "Pojď si hrát/zahrajem si Člověče, nezlob se/zahrajem si Člověče, zastřel mě". Zapomělsem zkrátka nebalí slova do bublinkové fólie metafor, ať už mají hladit, nebo říznout.
V tomto kontextu je žánrový posun vlastně pochopitelný. Na desce jsou stále k nalezení výrazné a chytlavé linky kytar, daleko větší roli však tentokrát hrají přímočaré a místy téměř taneční beaty, syntezátory evokující základní analogové krabičky (a umocňující již zmiňovanou lo-fi estetiku) a všelijaké jiné elektronické efekty, které se tentokrát Zapomělsem nebojí aplikovat ani na svůj zpěv. Barevné zdobení na vrch dortu pak dodávají hosté – vokál Anny Vaverkové doplňuje několik písniček se vztahovou tématikou o nádech pohledu "z druhé strany", saxofon Štepána Alexandra a trubka Lukáše Morávka pak přináší podobně nečekané momenty zpestření, jako tytéž nástroje například na poslední desce Protomartyr. Ruchy Macenauerova dlouhodobého "parťáka" Miloše Dolínského a housle Jana Fischera jsou pak spíše nenápadnými prvky přidávajícími skladbám na hloubce.
Je to skoro paradox – i když je počet a zapojení hostů větší, než na předchozích deskách, působí "Jesnou" autenticky intimně a komorně, z jednoho mikrosvěta, z jednoho pokojíčku, z jedné hlavy. Zapomělsem při skládání možná experimentoval, ale rozhodně věděl, jakou cestou se vydává. Značka "Pozor, slepá ulice" se na jejím začátku rozhodně nenachází a v písničkářových stopách by se měl vydat každý, kdo v muzice hledá nejen upřímnou výpověď, ale taky trochu dobrodružství.
Vydáno 22. 2. 2023 pod labelem Indies
Bandcamp
Spotify
YouTube
Facebook
