Vážené dámy a pánové,

právě jsme uctili oběti války na Ukrajině minutou ticha. Od teď už ale mlčet nebudeme. Ani nemůžeme. To, co se děje jen několik set kilometrů od našeho města, vyžaduje promyšlenou reakci. A hlavně pomoc. Jsem hrdá na všechny ty, kteří se k ní připojili nebo připojí.

Naše město už vybralo místa, která poslouží k ubytování válečných uprchlíků – dočasné zázemí najdou například v internátu střední školy, na faře, ale i v některých soukromých bytech. Obyvatelé Jeseníku spontánně nabízí pomoc, místní poliklinika vyhlásila sbírku a hned příští týden svolám mimořádné zastupitelstvo, kde navrhneme schválení daru ve výši půl miliónu korun, který pomůže Ukrajině.

Všem, kteří se k pomoci našim ukrajinským přátelům přidají, ze srdce děkuji. A prosím vás, abychom v naší solidaritě a dobročinnosti nepolevili. Myslím, že ji budeme potřebovat ještě dlouho. Ty, které válka vyhnala ze svých domovů, musíme začlenit do společnosti, a to může nějakou dobu trvat – dětem umožnit vzdělávání, dospělým práci a slušné živobytí.

Čeká nás nelehký úkol, o kterém jsem přesvědčena, že ho zvládneme. Bude nás to něco stát, třeba budeme muset něco obětovat. Pokud bychom ale zůstali s rukama za zády, ztratili bychom mnohem víc – svoji budoucnost, svobodu i lidskou důstojnost.