Co do počtu účastníků se jednalo o večer velmi utěšený – Blue-s club byl zaplněn nejen k sezení, což se přeci jen dá obvykle očekávat, ale zejména v první polovině večera byl rád i ten, kdo se zvládnul postavil na jakékoli místo s alespoň ostrým zorným úhlem na pódium. Tam spatřil jako první šumperskou pětici Sioux. Už témeř čtvrtstoletí hrající kapela má na Jesenicku pozitivní "očko" ještě z dob, kdy pravidelně koncertovala v pověstném adolfovickém klubu Biograf 33. A světe div se – s láskou na ony časy dodnes vzpomíná i kapela a vůbec první pozdravy večera mířily nejen již dávno zaniklému prostoru, ale také jeho někdejšímu provozovateli Jiřímu Lánikovi.
Neznamená to však, že by koncert probíhal pouze v nostalgických mantinelech, ostatně ani Sioux již nejsou mladými divokými indiány, ale zkušenými náčelníky, kteří na cestě od "tehdy" k "nyni" načerpali inspiraci v řadě dalších žánrů. Výsledkem je alternativou říznutý, ale nikoli přeumělkovaný rock, ve kterém rezonují vlivy ethna, ska i funky. Dobrým příkladem, jak tato fúze funguje, byla kupříkladu skladba "Vřeska", která má vše od rozverného rytmu ve slokách a lesního rohu v mezihře až po naléhavé opakování sloganu "pramen vody/mezi vřesy" v rámci závěrečné gradace. Potlesk byl zasloužený – a ta množina návštěvníků, která Sioux pamatuje právě ještě z Biografu 33, jásala o to intenzivněji.
Úlohu domácích hostitelů plnil kvintet Zakázané sny a vzali to opravdu z gruntu – během svého setu přehráli valnou většinu (ne-li snad kompletní) repertoár. Díky tomu si je posluchač mohl vychutnat opravdu do sytosti a rozpoznat, že jsou na tom se Sioux jako dva různě zamotané preclíky z jednoho těsta. Ani Zakázané sny přiliš neřeší, do jakých stylových mantinelů se vlezou a ve svém alternativně-rockovém domku nechávají záměrně pootevřená okna a dveře, kterými může vnikat dovnitř svěží průvan. Nebojí se rockových kytarových sól ani saxofonových jazzových vyhrávek, umí zpomalit a zasnít se, stejně jako hrábnout do strun a poslat výboj rockové energie do publika.
Kromě stálic koncertního setu jako "Na vahách", "Pstruh lačný" či eponymní "Zakázané sny" představili také pár novinek, jako "Jazzman" či "Černí psi", což posluchače přivádí k otázce, zda-li už nenastal čas dát alespoň části svého repertoáru i studiovou podobu, ke které již písně rozhodně dozrály. Prozatím kapela nenápadně láká alespoň na možnost, že by ze sobotního koncertu mohl být zveřejněn živý záznam. Inu, nechme se překvapit. Koncert Sioux a Zakázaných Snů se nadmíru vydařil, na čemž mají svůj podíl jak kapely, tak návštěvníci. Vsadím čepici a šálu, že koncert v tomto obsazení neslyšíme naposledy.
