Domácí byli třicet minut jasně lepší a ve 23. minutě šli zaslouženě do vedení, když Hilbert z malého vápna doklepnul povedenou akci. Vajdova neprůstřelnost trvající téměř tři sta minut, skončila.
Jestliže měl Jeseník možnost s osudem zápasu něco udělat, naskytla se v závěru prvního poločasu, kdy hostující hráči zlepšeným pohybem a důrazem v soubojích získali převahu a vytvářeli si příležitosti. Desetiminutový „zámek“ vypadal nadějně, ovšem vyrovnat se nepodařilo.
Mužem druhého poločasu byl gólman Vajda, z čehož vyplývá, že i po změně stran byly brankové šance více na domácích kopačkách. Jesenický brankář několikrát čaroval a odvrátil debakl, na Žákovu střelu po rohovém kopu z 57. minuty ale neměl nárok a domácí vedli 2:0.
Snaha o tlak, která nevyšla
Naději vykřesal deset minut před koncem jarní střelec Samuel Planý, který zblízka zakončoval po přihrávce bráchy Matěje. V závěru se Jeseník snažil o tlak, ale nešlo to. Největší možnost měl v poslední minutě střídající Krézek, jeho střela z úhlu míjela zadní tyč.
Domácí předčili Jeseník v pohybu, nasazení a působili klidným a jistým dojmem. S lehkostí přecházeli do smrtících protiútoků a očividně se chtěli na lídra soutěže vytáhnout. To se jim povedlo a solidní divácká kulisa jim aplaudovala.
Mladý jesenický tým naopak svazovala nervozita posledního kroku a na hře to bylo znát. Fotbalisté mají k dobru ještě dva divizní mečboly, ten první už v sobotu doma se Zábřehem a zadání zní jasně: unést tíhu okamžiku, přijmout okolnosti zápasu a hodit za hlavu strach ze selhání! Těžký úkol, nikoliv však nesplnitelný.
